Pelíšek Reedog Pianki Red ozdobou obýváku muzikálového zpěváka Jaroslava Parčiho
Zpěvák JAROSLAV PARČI na sebe upozornil v soutěži Superstar v roce 2006 zajímavou barvou hlasu. Od té doby se pohybuje mezi pražskými muzikálovými scénami a koncertními pódii, kde představuje i vlastní tvorbu. Nedávno o sobě dal také vědět „sňatkem“ s mužem stejného etnika, a aby byla „rodina“ úplná, v únoru si osvojil štěně teriéra.
Proč zrovna plemeno Parson Russel?
Oba - já i partner Vašek - jsme prostě jednoho dne zatoužili po středně velkém psu do bytu. Tohle plemeno se nám zdálo ideální. A opravdu - realita je taková, že je štěně roztomilé a temperamentní, plné nápadů, zkrátka s úžasnou povahou...
Jak jste se k němu dostal?
Moje známá na facebooku avizovala, že bude mít štěňátka. A protože věděla dlouho dopředu, že uvažujeme o „rozšíření“ rodiny, kontaktovala nás. Následovalo předání a od té doby je to láska na první pohled :-)
Umělci pojmenovávají své mazlíky netradičními jmény. Jaké má ten váš?
To vás zklamu, nijak zvlášť jsme nad ním neuvažovali. Vašek se na mě jednoho dne podíval, vyslovil jméno JACK a bylo „vymalováno“ :-) Nebyl jsem proti.
Z nabídky pelíšku jste si vybral Reedog Pianki Red. Proč zrovna ten?
Učarovala mi hezká barevná kombinace a moderní design. A nejen mě. Jen co jsem ho donesl domů, štěně si do něj hned sedlo a začalo se rozhlížet kolem jako velký pán...
Podle jakých parametrů jste vybíral?
V první řadě podle velikosti. Třebaže pes ještě povyroste, nechtěli jsme pořizovat zbytečně obří formát. Zvolili jsme tedy zlatý střed. Také jsme se rozhodovali podle materiálu, aby byl praktický. To znamená, aby se nevytahal, aby držel stále tvar... A jak je nyní vidno, vsadili jsme na opravdovou kvalitu. Pelíšky firmy REEDOG vřele doporučujeme i dalším chovatelům domácích mazlíčků.
Prozradíte nám, kde jste ho uložil?
Teď je zrovna vedle postele. Nicméně v dubnu se stěhujeme do nového bytu v Úvalech, tedy do bytu se dvěma místnostmi, kuchyňkou a zahrádkou - pelíšek pravděpodobně umístíme do obývací části. Tam svým designem nejenže vynikne, ale zároveň se mazlík ocitne v centru dění.
Choval jste dříve nějakého psa, nebo kočku?
Dva francouzské buldočky – v předešlém vztahu.
Buldočky? Tak to máte plno pěkných vzpomínek, které nadlouho utkvěly v paměti. Nemám pravdu?
Co se týká vzpomínek či krásných zážitků, vlastnit mazlíčka, ať už je to pes, kočka nebo jakékoliv jiné zvíře, je vždycky velká radost. Tahle drobotina dokáže příjemně naladit, i když vám není zrovna nejlépe. Jde o živé bytosti, kterým by se nemělo ubližovat, jak často nyní slýcháme.
Co říkáte na canisterapii a felinoterapii? Máte někoho v okolí, kdo takovou terapii vyzkoušel?
Z vlastní zkušenosti vím, že kontakt se zvířaty napomáhá psychické úlevě, vede k regeneraci sil a projevům citů. Nastoluje kladné emoce a stává se katalyzátorem mezilidských vztahů. A o tom ve své podstatě tyhle terapie jsou. Sám nemám ve svém okolí nikoho, kdo by je využíval, ale vřele je doporučuji. Mimochodem, možná tomu nebudete věřit, ale s příchodem „nového člena rodiny“ se můj partnerský vztah změnil k lepšímu. Jsem mnohem vyrovnanější a šťastnější.
Stíháte ho vůbec venčit, jestliže zpíváte v několika muzikálech?
Pracovní nasazení je vysoké, to je pravda. Hraji v mnoha představeních Divadla Hybernia a Hudebního divadla Karlín (Romeo a Julie, Mefisto, Sibyla, Čas růží a Sněhová královna.) Do toho ještě vystupuji s vlastním pořadem a zúčastňuji se různých dalších vystoupení. Takže se zdá, že na mazlíčka čas mít nebudu, ale opak je pravdou. Navíc jsme na to dva, vlastně to máme rozdělené. Vašek se stará o víkendech, kdy jsem v divadle, či na cestách, a přes týden zase já, protože partner coby kadeřník a vlasový stylista je velmi vytížený v Salonu de Parfaite.
Zazářil jste v soutěži Česko hledá Superstar v roce 2006. Jak se vám změnil život od té doby?
Opustil jsem ji na jedenácté pozici a jsem na to hrdý. Jinak soutěž jako taková život naprosto ovlivnila. Od té doby trvalo dlouhých deset let poznávání, kam vlastně patřím, jakým směrem se v hudbě ubírat, také bylo třeba pěvecky vyzrát a zdokonalovat se. Ze soutěže odejdete a je nutné okamžitě pochopit, že jste znovu na samém začátku, že musíte opět tvořit, psát, skládat, makat na sobě tak, aby vás svět hudby vůbec akceptoval. To navíc v sobě skrývá pády a vzestupy, mnohá šlápnutí vedle a podobně. Důležité je nezaspat na vavřínech a jít dál!
Kde jste vzal tak krásnou barvu hlasu?
Talent, hlas a pohyb jsem zdědil po rodičích. Oba se věnovali hudbě, jezdili s vlastní kapelou do doby, než jsem se narodil. Pak hraní zanechali a zřejmě vše v tu chvíli „předali“ mně a já se toho zhostil po svém. Šel jsem si od malička za svým snem, tedy stát se hvězdou - zpěvákem :-) Hudba a zpěv je moje vášeň a přátelé, fanoušci, známí jsou mým hnacím motorem, který mě žene vpřed. Bez nich bych nebyl nikdo. Díky nim jsem, kdo jsem...
Exhibicionismus by měl být každému zpěvákovi vlastní, což jste dokázal i na soutěži o titul Nejhezčího muže v jistém pražském klubu, kde jste navíc přiznal, že jste gay. Jak reagovalo okolí, zejména když jste byl v té době ještě ženatý a zplodil syna?
Ano, před léty, mnohem dříve než jsem se začal živit zpěvem, jsem tančil a působil jako striptér. Myslím si, že to je zaměstnání jako každé jiné, a pokud je to na profi úrovni, tak je to i hezká podívaná. Profesionální strip show není jen o nahotě, ale o správném tanečním provedení. Bývalá manželka o mé orientaci věděla a neměla s tím žádný problém, protože pro mě je důležité zrovna to, co mám pod svou střechou, jak se říká. Neuznávám nevěru... V každém případě tohle období je už dávno za mnou, nelituji ničeho...
Před čtyřmi roky jste uzavřel registrované partnerství s mužem stejného etnika, dokonce za asistence syna. Kde jste byl oddán?
S Vaškem jsem šest let, registrované partnerství jsme uzavřeli před čtyřmi roky. Konkrétně 15. února na Staroměstské radnici. Po registraci jsme se přesunuli s přáteli do italské restaurace na Vinohradské ulici, kde proběhl slavnostní přípitek, bohatý raut a zábava. Pozvána byla malířka a naše dobrá kamarádka Adéla Tas, členky skupiny Holki a spousta dalších přátel.
Jak byste zhodnotil dosavadní soužití s mužem ve společné domácnosti?
Partner je takový můj anděl, který mě opečovává. Když potřebuji, tak mě pohladí a obejme, navíc se umí slušně otáčet v kuchyni. K seznámení došlo jednoduše, využili jsme internetovou seznamku. Vašek žil a pracoval ve Španělsku, když to ale začalo být mezi námi vážné, vše tam zanechal a přicestoval do Česka. Vztah je založený na důvěře, toleranci, vzájemném pochopení bez nesmyslného omezování.
Jezdíte po dětských domovech, kde mimo jiné moderujete charitativní akce. Kde se ve vás bere ta potřeba pomáhat druhým?
Vlastní poznání. Jako malé dítě jsem vyrůstal v nekompletní rodině, lépe řečeno, s otcem a jeho novou ženou - mojí nevlastní matkou. Na tohle období nerad vzpomínám. Nevlastní matka mě fyzicky napadala, a to tak dalece, že se jednoho dne před domem objevilo policejní auto, naložilo mě a odvezlo do dětského domova. Tam jsem nějakou dobu pobýval a měl možnost vídat děti bez rodin, smutek v očích a slzy. To se mě v mých devíti letech dotklo natolik, že jsem už tehdy prohlásil: "Až se stanu zpěvákem, budu pomáhat těm, kteří to potřebují." A to dnes dělám. V průběhu roku navštěvuji jak domovy dětí a seniorů, tak například nemocná děcka na onkologickém oddělení v Brně. Pomoci není nikdy dost.
Jak jste na tom s vlastní tvorbou?
Minulý rok jsem vydal autorský komplet s názvem Příběh života, který mapuje doslova moji minulost od dětství až po současnost. Obsahuje krásné písně s texty, které se zcela jistě dotknou každého z vás, protože jsou psané životem. Nyní připravuji společný singl s výbornou tříčlennou kubánskou skupinou CUBANAZO. Na tuhle spolupráci se moc těším, protože to bude opravdu naprostá pecka. Singl i s videoklipem by měl být v krátké době na světě, půjde zaručeně o letní hit .-)
Děkujeme za rozhovor a přejeme vám, Vaškovi i Jackovi hodně pohody v novém bytě i s pomocí nového pelíšku.
Text: J. Krest, Fotografie: Jaroslav Parči a Martin Polák