Když váš pejsek zvládá základní povely, můžete si gratulovat. Zároveň přichází chvíle, kdy stojíte před rozhodnutím, jestli s výcvikem skončíte, nebo svého čtyřnohého přítele naučíte dalším dovednostem. Oblíbenou kynologickou disciplínou je agility, kdy psa naučíte pomocí povelů zvládat různé překážky, zatímco běžíte vedle něho.
Pejsek běží, přeskočí laťku, elegantně hupne na žebřík, který přeběhne, a hned míří do tunelu, aby rychle vyběhl na jeho konci. Doprovází ho cvičitel, jehož role průvodce je nepostradatelná. Pejska navádí jasnými a téměř neviditelnými pokyny. Následuje pochvala, plácnutí tlapkou a pamlsek. Agility vypadá tak jednoduše! Je to ale rozhodně vyšší psí škola. A naučit psa agility vyžaduje disciplinu, vytrvalost a pravidelný výcvik. Nejen vašeho pejska, ale i váš.
Agility je soutěžní kynologická disciplína, kdy psi překonávají různé druhy překážek (parkur). Jsou to třeba žebříky, menší zídky, ploty, latě nebo tunely. Platí přitom, že pejsek musí překážky překonat co nejrychleji v určeném pořadí a samozřejmě s minimem chyb. Agility vyžaduje souhru a souznění pejska a jeho pána. Tuto disciplínu se může naučit každý pejsek bez ohledu na rasu, věk nebo velikost.
Samozřejmě ale platí, že čím dříve začnete, tím lépe. Mladí psi, ještě štěňátka jsou přirozeně tvárná a hravá. Podobně jako děti snadno nasávají nové dovednosti. Jenže s výcvikem agility bychom neměli začít až příliš brzy. Spíš než věkem je třeba začátek ohraničit poslušností. Cvičit agility může začít každý pes, třeba i starší, který zvládá základní pokyny (reaguje na přivolání, pokyny sedni, lehni, čekej apod.).
Jinak je úplně jedno, jestli se jedná o papírového psa nebo pejska z útulku. Zohlednit bychom ale měli pejskovi fyzické dispozice – některá plemena jsou přirozeně rychlejší a mrštnější. Pejska bychom nikdy neměli přetěžovat. Četnost, délku i náročnost cvičení je třeba přizpůsobit jeho fyzické kondici i predispozicím.
Pokud se ještě vrátíme k věku, obecně lze říci, že štěňátka malých plemen mohou začít cvičit agility kolem 4 měsíců věku, u větších plemen začínáme později. Vždy ale platí, že by pejsek měl mít zvládnuté základní pokyny.
Když poprvé přivedeme štěňátko nebo už staršího pejska na cvičák, který je vybavený vhodnými překážkami, necháme mu čas, aby se s novým prostorem seznámil. Zejména štěňátko, které je přirozeně hravé, potřebuje víc trpělivosti. Štěňátka jsou citlivá a je žádoucí, aby byl trénink veden spíš hravou formou. I starší pejsky se vším seznamujeme potupně a nenásilně. Tréninky vedeme napřed krátké a postupně je můžeme prodlužovat. Vždy zohledňujeme pejskovu kondici a individuální možnosti. Pejskovi dopřáváme také odpočinek a relaxaci. Pokud trénink trvá moc dlouho, míjí se efektem.
Aby mohl páníček dobře cvičit pejska agility, měl by se také on seznámit s překážkami na cvičišti. Obecně se dělí na tyto:
https://www.youtube.com/watch?v=I64IYnf2nDw
Pro každou překážku je třeba zvolit samostatný povel a ten striktně používat. Nebudete tak motat hlavu sobě ani pejskovi. Povely by si neměly být vzájemně podobné, ale měly by být dobře zapamatovatelné. Držte se tedy pravidla, že jednomu cviku nebo překážce odpovídá jeden povel. Při tréninku je třeba naučit se povely dávat včas, jasně a srozumitelně – je zřejmé, že trénovat agility nebude jen pejsek, ale také vy. Pokud jste začátečník, neškodí, když si k ruce přizvete zkušeného kynologa. Řada psích škol nebo cvičáků podobné služby dokonce nabízí. A pamatujte, že špatně naučené povely se velmi těžko odnaučují.
Je jedno, jaký povel si pro konkrétní překážku zvolíte – žádné nejsou striktně dané. Povel je současně nutné podpořit i gestem rukou. Je to z toho důvodu, že se hraje i na rychlost a v té by pejsek nemusel zase dobře rozlišit překážky pouze na povel. Gesta je třeba rovněž dobře nacvičit. Při běhu musí být pejskovi srozumitelná a pro psovoda pohodlná, současně by měla být elegantní, protože se hodnotí i estetický dojem.
Tak například jednou z agility disciplín proběhnutí tunelem. Pro tuto činnost můžete zvolit jednoduchý povel „Tunel“ nebo „Skrz“. Je jasné, že některým pejskům se do tunelu chtít nebude. Jiní, například jezevčíci, se do něho budou hrnout instinktivně. První seznámení se s tunelem tak může být náročné – většinou je pejskům třeba ukázat, že se tunelu bát nemusí, což vyžaduje i vaši součinnost. Do tunelu byste neměli ale dávat pamlsky. Pokud se pejsek do tunelu odváží, na konci ho pochvalte a odměňte.
Pro tuto disciplínu se používá povel „Slalom“ nebo zkráceně „Sla“. Poprvé je vhodné psa připnout na vodítko a provést ho mezi sloupky, opakujte přitom zvolený povel. Následně vodítko odepněte a jako návnadu použijte pamlsek. Opět opakujte povel. Posléze (po x trénincích, které trvají měsíce a někdy i roky) by měl pejsek vše zvládnout bez vodítka i pamlsku jen za použití povelu a gesta.
Pro tuto překážku použijte třeba povel „Nahoru“. Trénink začněte opět s pamlsky, které poskládáte na kladinu. Poté dejte pejskovi povel a vyšlete ho na kladinu. Opakujte, opakujte, opakujte, až nakonec vše zvládnete bez pamlsků. Pokud se pejsek bojí, na kladinu ho doprovoďte (vysaďte ho a veďte ho za obojek). Buďte mu ze začátku oporou v pravém i přeneseném slova smyslu.
V této disciplíně můžete použít pokyn „Skoč“ nebo „Hop“. Napřed vše trénujte s vodítkem, kdy se postavíte pár metrů před laťku a poběžíte se psem, abyste ho asi metr před překážkou upozornili povelem a gestem. Samozřejmě začínáme s nízkou překážkou, kterou lze postupně zvyšovat.
Cvičíte se svým pejskem agility? Co vám jde a co nikoli? Jaké rady máte pro začátečníky?