Zavolejte nám (Po 9-17, Út 8-16, St 10-18, Čt-Pá 7-15)

Psinka – nebezpečná nemoc psů. Jak ji poznat a léčit?

Psinka. Nemoc, kterou možná znáte pod přezdívkou psí spalničky, je extrémně nakažlivá a žádný majitel pejska by si nepřál, aby potkala právě toho jeho mazlíčka. V době, kdy se projeví příznaky, bývá pozdě na vakcinaci a pes si nese nepříjemné následky po zbytek života. Protože psinka často končí smrtí, rozhodně není dobré ji zanedbávat. Jak nebezpečnou psí chorobu rozpoznat? Jak předejít nakažení, a chránit tak svého čtyřnohého kamaráda?

Psinka je akutní nakažlivé onemocnění, které se dostalo do Evropy v 18. století. Formy rozeznáváme čtyři, ale psi většinou netrpí jen jedním druhem. Plicní, střevní, nervová a kožní psinka se mohou vyskytovat samostatně, ale často přecházejí jedna v druhou. Nejběžnější je kožní forma. Léčba je velice komplikovaná a neúspěšná.

 

 

Nákaza psinkou

Psinkou se pejsek bohužel může nakazit velice snadno. Nebezpečí přenosu výrazně posiluje chladné a vlhké počasí. Mimořádně ohrožen může být oslabený, nachlazený nebo podvyživený pes. Proto dbejte na jeho životosprávu. To však neznamená, že takzvané psí spalničky nejsou hrozbou pro zdravého psa. Virus se šíří zejména kontaktem s nakaženým zvířetem prostřednictvím jeho moči, exkrementů, slin a tekutin z nosu nebo očí. Přežívá ve vnějším prostředí a vy ho z ulice lehce přinesete domů například na šatech nebo botách. Nevyhnutelné není ani přímé vdechnutí viru. Nositelé choroby nejsou jen domácí zvířata, ale také lišky nebo kuny, s jejichž sekrety pes přijde do styku třeba na procházce v lese.

 

 

Příznaky a projevy psinky

Inkubační doba se pohybuje od třech dnů do jednoho týdne, v některých ojedinělých případech trvá dokonce okolo dvou týdnů. Na začátku se vám pes může zdát unavený, smutný a bez energie. Má teplotu, někdy i kožní vyrážku a chová se jinak než obvykle. Společenský pes například náhle vyhledává samotu, klidný začíná zuřit. Později pejska trápí kašel, horečka, výtoky z nosu a očí a zánět plic. Výtoky bývají nejdříve řídké a po pár dnech hlenovité, v kritické fázi už se v nich objevuje krev. Brzy přichází nechutenství, průjem, zvracení a popraskání kůže na tlapkách a čenichu. Přestože se ve čtvrtém týdnu zdá, že nemoc ustupuje, naopak dojde k poruše nervové soustavy. Následují tiky, epileptické záchvaty, třas, křeče, ochrnutí a nastává smrt.

 

 

Léčba psinky

Psinka zcela léčitelná není. V 90 % končí smrtí, a pokud tomu tak není, pes po zbytek života trpí záchvaty a může mít například pokřivené zuby. Psinka se těžce odlišuje od jiných virových onemocnění a její inkubační doba je příliš dlouhá na to, aby bylo možné začít s léčbou včas. Nakaženého psa je v každém případě nutné izolovat od ostatních zvířat a vyhledat veterináře. Samotný virus nelze vyléčit, odborník vlastně tlumí jeho příznaky pomocí antibiotik, antiepileptik a dalších léků. Nemocné zvíře musí být pod přísným dohledem.

 

 

Prevence před nákazou

Důležité je samozřejmě podporovat pejskovu imunitu, což znamená starat se o jeho životosprávu, dopřát mu rozmanitou a kvalitní stravu a dostatek vitamínů. Nejúčinnější je však prevence v podobě očkování.

 

 

Očkování proti psince

Očkování proti psince sice není povinné, ale to neznamená, že není nezbytné! Je nutností a vyplatí se. Psinka postihuje nejčastěji štěňata a mladé psy, nejnáchylnější jsou pejsci staří jen tři až sedm měsíců. Takže buďte důslední a nechte svého miláčka naočkovat již v sedmém týdnu života. Průběh je takový, že po první vakcinaci následují ještě dvě revakcinace, které by se měly uskutečnit po dvanáctém týdnu života štěněte. Poté dbejte na každoroční opakování. Dnes už existuje také možnost očkovat psa vakcínou značky Nobivac vždy po třech letech, ale jen v případě, že došlo ke správné vakcinaci štěněte. Pokud pes jako štěně očkovaný nebyl, rozhodně nad možností vakcinace nemávejte rukou, naopak. I starý pes je velmi náchylný.