Zavolejte nám (Po 9-17, Út 8-16, St 10-18, Čt-Pá 7-15)

Fenka Německého pinče u Donutilů slyší na dvě jména

Tak to je rána! Populární herec MIROSLAV DONUTIL se stěhuje z Národního do Branického divadla. Dostal zde totiž příležitost pokračovat v pořadech Na kus řeči, které se zde točily pro Českou televizi v letech 2001 až 2005. A že jmenovaný umělec není žádný náfuka, dokázal tím, že ač byla tisková beseda svolána do samotného sálu stánku umění, dal přednost posezení s novináři přímo v divadelním klubu. Stačilo jen odložit bundu... Tomuhle nápadu se nebránili ani bývalí režiséři pořadu Antonín Vomáčka a Michael Čech, kteří coby přizvaní hosté na ony časy rádi zavzpomínali.

 

To byla minulost, nyní k přítomnosti. Tentokrát se točit nebude, představení v podobě talkshow s pozvanými hosty budou mít jen divadelní podobu. Navíc není třeba režijní práce, protože zkušený herec si dovede vše ukočírovat sám. Zejména když půjde o dvouhodinový program. Obnovené divadelní prostory získávají tak vedle dalších projektů novou dramaturgii, kterou zastupuje umělecký ředitel Branického divadla Václav Čížkovský.

Ten rovněž přítomným prozradil, že slavného umělce nebylo třeba přemlouvat. Po krátké schůzce na kávě se dokonce domluvili na prvních dvou hostech, kterými mají být Tereza Hofová a Matěj Hádek, kolegové z televizního seriálu Dáma a král, který běží na našich obrazovkách. Dále se počítá s přítomností Vladimíra Šmicera a Pavlem Kukou. Volba dvojic je záměrná, probíhá podle utajeného klíče. Je údajně dobře, když je v pozvané dvojici vyvoláno napětí...  

V záplavě dotazů bylo zodpovězeno mnoho. Největší ohlas vyvolala otázka, zda nejde již o přežitý druh zábavy. A kupodivu jí Miroslav Donutil nebyl zaskočen.  Přiznal, že zábava je jen jedna a buď se jí daří dělat, nebo nedaří. A že má z čeho usuzovat! Celou republiku projel křížem krážem s pořadem v podobném duchu, napočítal přes dvě tisícovky štací. Uvidíme! Diváci se o jeho pravdě mohou přesvědčovat v nových představeních, která jsou naplánována jednou měsíčně do června tohoto roku.

A nyní k našemu magazínu. Než se novináři mohli pustit do bohatě připravené recepce, položili jsme významnému hostu několik dotazů za společnost Reedog.


Zdroj: ČT

 

Během natáčení televizního seriálu Doktor Martin jste byl pokousán psem. Jak k tomu došlo a je zranění zahojeno?
Zahojeno, jsou to přece jen dva roky. Pes se jednoduše bránil. Podle scénáře jsem ho měl vzít zezadu za nohy a píchnout injekci, což jsem mimochodem předem produkci vymlouval. Pes se zákonitě lekl a ohnal se. Navíc nepatřil zrovna k těm talentovaným, moc toho neuměl. Museli ho tedy „přilepit“ a i jinak „zaúřadovat“, nechtějte však vědět jak. Vašemu magazínu by se to asi nemuselo líbit. Prostě bylo třeba provést takové kroky, aby se rafnutí neopakovalo.

Co na to jeho majitel, jak se zachoval?

Majitel? Ten psa přivedl, aby vydělal tučný honorář. Mimochodem byl přítomen akce, ale ani on se svým svěřencem nic nezmohl.  V druhé sérii byl pes nahrazen jiným, a možná to nikdo nepostřehl, šlo o fenu. Kupodivu uměla toho asi o třicet procent víc.

Chováte vy sám nějakého psa?
Máme Německého pinče, což je praneteř našeho již zesnulého miláčka, který se jmenoval Sony. Přisvojili jsme si ji v době, když žil. Chtěli jsme zkrátka, aby  dostal ještě vzpruhu do života. Ale vzpruha to byla řádná. Ovládla nejenže celý chod domácnosti, ale i našeho drahého. Hned k němu přilehla na pelíšek, začala vrtět pozadím... Tak jsem jí domluvil: „Děvenko, takhle to nepůjde. Sony je s námi čtrnáct let, je starý, unavený, budeš to muset akceptovat.“ Jinak jí říkáme Ela a dělá nám dobře být v její společnosti.

Hezké jméno – Ela...
Hezké ano, ale se jménem to není jednoduché. Synové Martin s Tomášem se dodnes nedohodli. Jeden navrhoval Vestu, druhý Elu. Proč Vestu? Fenka má na hrudníčku tmavou čárku, takže to vypadá jako zapínací vestička. Nakonec holka slyší na obě jména, no slyší, reaguje spíš podle intonace. Nicméně když jde o jídlo a vycházku – titulovat ji nemusíte. To ale znají asi všichni pejskaři.


Co říkáte velkému počtu útulků a množíren?
Určitě je hloupost množit bezpočet psů, když se pak o ně páníčkové neumějí pořádně postarat. Ten, kdo se dá na psa, vrhá se automaticky do nebezpečí obrazně řečeno. Je to zodpovědnost, velká zodpovědnost. Není divu, že jsou pak psi odebíráni a umisťováni v útulcích.

Jaký máte názor na canisterapii?
Určitě je to užitečná věc, když se o ní hodně hovoří. A je pravda, že všechno, co prospívá člověku, se má podporovat.

Závěrem zbývá dodat, že Miroslav Donutil si potykal rovněž se psím partnerem v úspěšném filmu Román pro muže. Což je příběh tří sourozenců – Cyrila, Bruna a Anety, mezi nimiž se vytvoří pevné pouto po tragické smrti rodičů. Tragédii umocňují blížící se poslední dny nemocného Bruna. Toho doprovází při společném výletu i mops Diesel, kterého si vypůjčil režisér Tomáš Bařina původně od karlovarského zastupitele Edmunda Janische. Režisér, který se proslavil legendárním reklamním spotem propagujícím server centrum.cz „Postaráte se mi o Bóbika?“
 
Text a foto M. Donutila: J. Krest