Herečka Monika Zoubková „špehuje“ svou fenku pomocí GPS obojku Paby

Herečka MONIKA ZOUBKOVÁ se vrátila po sedmi letech opět do televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde představuje lékařku Terezu. A opět to nebude mít jednoduché, i tentokrát se bude scénáristy nalajnovaná dějová linka dramaticky vyvíjet. Naštěstí se jí „veseleji“ povede na divadle a s rodinou, do níž patří vedle manžela a dvou dcer i fenka Berry.

 


Jak jste se k Berry dostali?

Když jsme přemýšleli nad výběrem plemena, zamlouval se nám Horákův laboratorní pes. Možná ho znáte, často je také označován jako Český strakatý pes čili strakáč; jde o středně velké, společenské plemeno. A třebaže už jsme byli ve fázi, že si zamluvíme štěně, dali jsme přednost jinému podobnému pejskovi. Toho jsem objevila na Facebooku, když jsem procházela profily útulků. Jakmile jsem ho zahlédla, hned jsem se zamilovala.


A jak se láska vyvíjela?
Jen co jsem vytočila číslo v inzerátu, dostavilo se zklamání - moje „vyvolená“ byla už zamluvená jinou paní. Smutnila jsem však krátce. Dotyčná si to rozmyslela, takže jsem se vypravila za ní do útulku ve Svárově, nedaleko Prahy. No a láska trvá dodnes... Jde o fenu, jejíž rodiče neznáme, ale stoprocentně jde o pouliční směs. Pravděpodobně má něco ze setra, nebo dlouhosrstého ohaře. Kamarád říkal, že by tam mohlo být dokonce něco ze saluky. Lovce v sobě rozhodně nezapře...  

 



Jak je stará a proč má tak cizokrajné jméno?
Při odběru měla deset měsíců, žije s námi dva roky, takže brzo oslavíme její třetí narozeniny. Neznáme přesný den narození, nicméně dcery navrhly první květen, což je velmi symbolické, jde-li o den lásky... Také uvažovaly o přejmenování, ale na jméno Berry slyšela díky předchozí majitelce. Jinak pro upřesnění dodávám, že fenka pochází z Ostravy, jak bylo tehdy uvedeno u sdíleného videozáznamu natočeného rozhořčenými sousedy. Záznamu, který zachycoval její věznění na krátkém provaze, hladovění a fyzické týrání. Vlastně tyhle důvody rozhodly o umístění do útulku, kde si pobyla týden.

 

Smutný příběh. Přejděme raději k pozitivnější části rozhovoru. Z nabízených produktů jste si vybrala monitorovací zařízení GPS tracker Paby. Proč zrovna tohle?
Samotné stránky společnosti Reedog nabízejí paletu výrobků širokou, takže jsem vybírala dlouho. Protože však Berry často utíkala, je to přece jen lovecký pes, zvolila jsem nakonec tenhle produkt. A myslím si, že jsem udělala dobře. Procházky s naším miláčkem jsou nyní bezproblémové; vítáme, že když ho zrovna nevidíme, že ho alespoň slyšíme. Zejména když procházíme lesem...

 

 



Jak probíhalo sestavení GPS trackeru?
Kupodivu snadno. Orientovala jsem se střídavě podle přiloženého návodu a videomanuálu. Balíček obsahoval monitor, dobíječku, šroubovák, náhradní držáky na obojek a šroubečky. Uvnitř přístroje byla již vložená SIM karta, kterou jsem aktivovala kódem s užíváním na rok. Jediné co mi trochu vadí, jsou šroubečky, jejich miniaturní velikost. I když jsou přibaleny náhradní, musím si na ně dát pozor. Zejména pro práci s nimi po roce, kdy bude třeba znovu dobít SIM kartu, případně vyměnit náhradní držák, kterým se přístroj uchycuje na obojek.

 

Jak snadné bylo nahrání aplikace do mobilu?
Taky žádný problém. Stačilo zajít jen do programu Google Play, vyhledat a stáhnout aplikaci. Ta se hned spustila a začala nabízet možnosti sledování feny včetně dalších funkcí.

 

 

Takže velká spokojenost. Doporučila byste vybraného „špeha“ i dalším pejskařům?
Určitě. Zejména těm, co se jim pes vzdaluje příliš. Sami to asi znáte, stačí aby zahlédl zajíce... Pro jeho lokalizování je to výborná věcička.


Vezmeme-li v potaz všechny klady, jaké byste vyjmenovala?
Určitě design, ten je opravdu nádherný. Hmotnost přístroje, nezatěžuje tolik krk. Dále vybavení zvukovým a světelným signálem, což oceníme zejména při venčení v nočních hodinách. Za výhodu považujeme také, že lokační systém umí psa vyhledat s přesností na deset metrů. Skvělá vychytávka je zaznamenávání jeho celodenní aktivity. Vrátíme-li se z práce domů, můžeme si přehrát, co během dne dělal, zkrátka jak se stravoval, kdy spal... A to i zpětně díky funkci historie záznamů.


A víte o tom, že se s přístrojem dá cestovat po Evropské Unii, třeba k moři na dovolenou?
To ano, ale my s Berry moc necestujeme, nesnáší velké teplo a vodu. Jednou jsme to zkusili a nebylo to pro ni ani pro nás nic příjemného... Vydáme-li se však na dovolenou po Česku, do neznámého prostředí, určitě využijeme nastavení virtuálního plotu. A když už byla řeč o vodě, je fajn, že je přístroj vodotěsný. My však tuto přednost nevyužijeme, protože Berry miluje vodu pouze jako nápoj :o)

 

To jsou samé klady? Co nějaký zápor?
Zatím vlastníme GPS Tracker krátce, takže jsme například ještě nevyužili rodinné sdílení monitoringu. Chtěla bych aplikaci nainstalovat do mobilu starší dceři, to samé rovněž navrhnout manželovi, protože někdy s fenkou podniká výlety do přírody. Možná budou asi potíže se šroubky, jak jsem se již zmínila. Naštěstí vím, že se dají dokoupit náhradní u vás. Další věc není zápor, ale zmínit ji musím – jde o zvyknutí si na to, že nesmím zapomínat strojek na fence spustit před venčením. Stalo se mi už několikrát, že jsem na to zapomněla...

 

V místě bydliště se věnujete veřejně prospěšným aktivitám. Jak dalece se týkají i psů a koček?

Bydlíme v pražské čtvrti Košíře, kde jsem před sedmi lety spoluzaložila spolek Košířská cibulačka, který se zabývá velkou šíří aktivit v okolí kopce zvaného Cibulka. Jde o sdružení několika kamarádek, které usilují o rozvoj místní komunity, k čemuž napomáhají výtvarné workshopy, projekce filmů, společné čtení pro děti i dospělé, blešáky, oslavy Adventu či snahy o zastavení stavební aktivity v přírodní lokalitě Vidoule. A samozřejmě  nezapomínáme na pejskaře. Například jsme zažádaly obecní úřad o přidání košů s pytlíky na exkrementy, a s dětmi ze Základní školy Nepomucká jsme k tomuto tématu vymyslely výtvarnou akci – Sbírejme po svých psech.

 

 

Co říkáte o rozšiřující se canisterapii v Čechách?
Četla jsem o ní a dá se říct, že se pomalu k něčemu podobnému s Berry dostáváme, když navštěvujeme místní knihovnu. Pan knihovník dovoluje vstup i psům a naše fenka se hned umí přihlásit o slovo tím, že vyhledává starší čtenáře, kteří tam posedávají a čtou. Ti si od ní nechávají olizovat ruce, za což ji odměňují pohlazením a laskavým slovem...

Do knihovny je povolen vstup i psům? To se jen tak nevidí...
A nejen to. Mají připraveny misky s vodou a granulemi. Dokonce když jdu s Berry kolem, sama se zastaví před jejím vchodem a chce dovnitř. A chudák nechápe, když vejít nemůže, protože zrovna není úřední den... Vždycky jsem chovala psy, tohle je moje první fenka. Překvapuje mě, jak je strašně vnímavá, vstřícná, jakou má potřebu vyhledávat permanentní kontakt. Dokonce běží za každým dítětem, což je s obdivem, že se tak chová napříč tomu, co vlastně jako malá zakusila.
 

*zdroj TV Nova

 

Jak jsme již uvedli v úvodu, vrátila jste se po sedmi letech zpět do Ordinace, abyste coby lékařka Tereza, dcera docenta Valšíka, navázala na dvě prožitá manželství, řadu milenců a dokonce nepříjemnosti s dítětem. Dá se divák ještě něčím vůbec překvapit?
Žádné strachy! I tentokrát se děj bude vyvíjet dramaticky, zvláště když představuji chirurga, který si nevěří. Vracím se do Kamenice po delším pobytu v Ústí, kde jsem vedle mateřské s Alžbětkou doprovázela a podporovala manžela v jeho politické kariéře. Návrat do vily otce ale není snadný, zejména když si nerozumím s jeho ženou Bělou a nacházím se v blízkosti nechvalně populárního doktora Máry. Myslím si, že budu divákům ještě dlouho drásat nervy.

A co další role?
V létě jsem účinkovala v seriálu s názvem Černé vdovy, který poběží na TV prima. Jde o příběh tří žen, jež spojuje nejen kamarádství, ale také firma, v níž pracují rovněž jejich manželé. Ti se však k ženám nechovají nejlépe, hovoří za ně násilí a nedostatečná všímavost. Avšak když tragicky zemřou, ženám se začínají otevírat nové obzory. Ale jen otevírat... Zahrála jsem si tam sekretářku a moc jsem si to užila, protože to byla komediální role. Na takové mám totiž smůlu.

 

*zdroj TV Nova


 
Filmové ateliéry občas vyměníte za jeviště v Divadle v Celetné. Na jaká představení byste pozvala?

V Celetné působím už od absolutoria JAMU, tedy osmnáct let. Mám tam skvělé kolegy, což je velmi důležité pro práci jako takovou. Dělá mi potěšení s nimi zkoušet a hrát. Pokud třeba jedeme na zájezd, je to vždycky legrace, což je taky důležité. Určitě bych doporučila ke zhlédnutí úspěšnou hru Srpen v zemi indiánů, kterou prezentujeme téměř rok, a sice s Milenou Steinmasslovou v hlavní roli. Další zajímavá představení jsou k vidění v Klubovně, což je jakási sklepní scéna zmíněného divadla se sídlem v Jindřišské ulici. Navrhuji zaměřit se na inscenace Sirotci a Helverova noc.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, aby Berry co nejméně mizela „z dohledu“.

Text: J. Krest, Fotografie: z archívu herečky



Související produkty